slunce4.gif (662 bytes)

Internetová verze časopisu OTEVŘENO, 21. - 23. srpna 1998, JIMRAMOV
1. číslo

Hlavní stránka Připravujeme Bylo Zajímavosti Kontakty Co je nového?
logo casopisu (3725 bytes)
úvodník páteční
aneb Šplouchy starýho negra 1.

 

 

 

Nejen pátek nešťastný je den, zpívali jsme si kdysi při česání bavlny (copak si ty mladý asi notujou na plantážích dneska?). Že prej má pršet, tvrdí i Slunce v duši, slavný náčelník Metoušů. No to bych se mu teda na to podíval, copak neví, že vo Jimramovu neprší? I když třeba nemá sluníčko hubu vod ucha k uchu, snad by nás Pán takhle nevyšplouchl? No, uvidíme, jak říkaj eskymáci vo polární noci, celtu sem si rači přibalil. Tož, byla ta vernisáž v neděli. Bezvadně se to vyvedlo, moc dobrý víno tam čepovali. A reverend Curly George jaký vedl pomazaný řeči, jak vod samotnýho Hospodina, to by se skoro jednomu zachtělo dát se na pravou cestu (i dyž má sérce uprostřed). Akorát mi nejde do hlavy, jak to bylo s tou panenkou Marií v tem Meždugorje, do toho se mu nějak nechtělo, abych se prej z toho nezjevil. A ten troubadúr Najgrizz byl fakt dobrej, už dobrejch dvěstě let sem neslyšel hurdy gurdy tak teskně lkát. A dyž zachřestily rolničky, to sem skoro neudržel slzy. Kdo ste to prošvihli, můžete si akorát brečet na vlastnim hrobě nebo se zajít podívat na ty vobrázky aspoň dodatečně. Kdo má voči votevřený, uvidí věci. A vůbec, za rok je taky den, tak si to líp naplánujte. Tož tak, bavte se dobře

Váš

strejček Tom

obsah
úvodník
z domova
výtečný film  so - 9,30
kde se vzalo Otevřeno?
právě dnes
zaslechli jsme
z domova
divoke kure(2920 bytes)

Moskva - Vážení přátelé, náš stálý redakční spolupracovník Divoké kuře by vás chtělo upozornit na jedno důležité výročí. Přesně před třiceti lety obsadila naši zemi sovětská vojska. Divoké kuře nám včera telegrafovalo z Moskvy, že žádná podobná invaze se letos nechystá. "Nemohu ji však ani vyloučit," zněl závěr krátké zprávy .

Tím vám nijak nechceme kazit náladu. Chceme jen, abyste byli v obraze.
lug, mel

výtečný film - so - 9,30

Sveraz narodniho lovu(20597 bytes)Do Jimramovského kina letos dorazily tři filmy, mezi nimi také "Svéráz národního lovu" režiséra Alexandra Rogožkina. Divoké kuře se na něj ze zvědavosti (a z vrozené agilnosti) šlo podívat už o dva dny dříve. A spatřilo věci, kterým jeho divořecí kuzorničky ani nechtěly věřit.

"Ti Rusové jsou ale kabrňáci, kolik ti toho vypijí" řeklo si kuře samo pro sebe. Občas v záchvatech smíchu poskakovalo po jedné noze a jednou málem ulítlo. To když mladý Fin, host ruských "lovců", vyšel uprostřed noci na zápraží podivného ruského Astodaltu (pokud nevíte, jedná se o směsici naší stodoly, domu a altánku) a spatřil namísto Měsíce planetu Zemi!

Kuřeti se však ani přes největší snahu nepodařilo zjistit, kde se v celém filmu nachází nějaký "národní lov". Ne že by tu nehrála zvířátka (kvůli nim kuře ostatně na film šlo). Teda, když už mluvit o lovu, bylo by zřejmě korektní říci, že to spíše zvířátka zde loví lidi, než naopak. Případně si z nich nějak jinak utahují. Proč potom ale slovo "národní"???

Naproti tomu s názvoslovem Svéráz nemělo kuře nejmenší potíže. "Ten sedí. A VŮBEC, tohle byl ten NEJLEPší FILM, který jsem zatím vidělo!", vykřiklo kuře při závěrečných tilulcích. A že už jich vidělo asi šest. lug

Pak, ještě než šlo spát, si jako obvykle opakovalo některá slova. Svéráz národního lovu. Zvérás olvudního náru. Vérázs ndu olv ího rán vuo... když tu připlula obrovská ryba. Yak Yinak. To nemohlo dopadnout dobře. Zakotvila u kuřete a nedala mu pokoj. Rvala mu do úzkého zobáčku jeden panák vodky za druhým. A pak, když už si kuře myslelo, že je konečně po všem, zaslechlo v dáli dunění vrtulníku... /Tento text vznikl jako syntéza včerejších snů redakce/

“Podle mých informací invaze ruských vojsk zatím nehrozí”. dk

kde se vzalo Otevřeno?
1989
ZAČÁTEK

Jako pro každého správného pohrobka 60. let byl i pro mne Woodstock ztělesněním oné bájné brány do ráje, do porozumění a souznění lidských duší i myslí, do neosamělosti v davu. A k tomu ještě ta skvělá muzika. Však mám taky ono trojalbum, které kdysi vydal i sám Skuhraphon se skvělou přílohou Petra Dorůžky, řádně sjeté. Na českých festivalech 70. a 80. let se bylo lze oné atmosféry malinko nadechnout, ale přece jenom ... Když jsme v šestaosmdesátém přišli do Telecího, obhlížel jsem okolní stráně a vyhlížel tu, na niž by se vešel nějaký ten desetitisíc příchozích.

Ale byť už v Moskvě doutnala perestrojka, bylo to tehdy reálné asi jako koupit slušnou knihu nebo pomeranče bez fronty (neřku-li přijít do gramodesek, chtít nové album Dylana a nebýt za blázna). O tři roky později jsem se připletl k partě lidí, která připravovala v Poličce folkový festival Studánka, dokonce jsem tehdá jel do Litomyšle domlouvat Jana Nedvěda. Leč právě pod vlivem tamního koncertu, který Jeník zakončil písní o Solidaritě, paní (pardon, soudružka) okresní kulturní referentka Studánku zakázala.

Otevreno - Jimramov 98(11936 bytes)No co, v červnu jsme si při setkání seniorátní mládeže udělali minifestiválek na zahradě telecké fary. Karel Vepřek a Oboroh sice nedorazili, ale Tomáš Najbrt měl velmi povedený koncert (ještě ho mám schovaný) a Jerichu (tenkrát dosud beze jména) se na čerstvém vzduchu taky docela dobře dýchalo.

 

OTEVŘENO

Je otevřeno, můžeš tam i zpátky,
dveře dokořán.
Je otevřeno, začínají svátky,
prostor do všech stran.
Je otevřeno, je to jen na tvý vůli,
jestli půjdeš dál.
Je otevřeno, my už dávno pluli,
když ty jsi ještě spal.

Otevřený dveře, otevřenej čas,
z hořícího keře tichý hlas.

Je otevřeno a komu není dáno,
ten si může vzít.
Je otevřeno a každému je přáno
něco pochopit.
Je otevřeno a jestli nemáš zájem,
nemusíš tu být.
Je otevřeno, tak jdi svým vlčím krajem
a v bouři hledej klid.

Otevřený dveře, otevřenej čas,
z hořícího keře tichý hlas.

Je otevřeno a můžeš klidně přijít,
až zas budeš sám.
Je otevřeno, trochu vína vypít
k chlebu místo k hrám.

Otevřený dveře, otevřenej čas,
z hořícího keře tichý hlas.
(TL)

1990
WOODSTOCK BEZ BLÁTA

Za půl roku bylo všechno jinak. Paní kulturní zmizela v propadlišti dějin a najednou toho bylo možno tolik, až se tajil dech a škrtily kšandy. Už žádné povolování, stačilo příslušným úřadům oznámit, co se bude dít. Ale známí a přátelé měli náhle většinou jiné starosti, byvší pořadatelé Studánky se postupně vytráceli, až jsem zůstal jak v té písničce o deseti malých černoušcích sám. Nevyslovitelnou pomocí se ukázali být jimramovský starosta Honza Keller a jeho syn Filip. Jednak jimramovský národní výbor propůjčil akci svoji hlavičku a hlavně se "zbytováci" ujali přípravy Bludníku, pořadatelské služby a vůbec. "1. vysočinský festival křesťanské a spřátelené hudby Jimramov 1990" stálo tehdy krvavým písmem hrdě na plakátech. Jestli si dobře vzpomínám, nechal jsem jich udělat aspoň stovku, neli dokonce dvě. Jiří Černý se jako moderátor přesvědčit nenechal, rozjížděl tehdy čtrnáctidenník Rock & Pop. Nakonec jsem ukecal Štěpána Hájka, který tak mohl v sobotu 25. srpna 1990 po obědě ty dvě až tři stovky lidí, co se sešly, přivítat, že začneme pěkně po evangelicku společným zpěvem. Jarda Plíšek (budiž mu Rumunsko lehké) nasadil spirituál o Tvé svobodě nade mnou a už to jelo nebo aspoň kodrcalo. Po Karlu Vepřkovi, který měl zahajovat, nebylo ve chvíli začátku vidu ani slechu, tak se tohoto historického okamžiku ujal Tomáš Najbrt. David Mikolášek zaskočil za svého z ciziny nedorazivšího bratra Bohdana, Karel se nakonec taky objevil a po různých náhodných příchozích a plánovaných Ivanu Hoffmanovi a Sváťovi Karáskovi to celé dorazili Jericho a Oboroh. Pravda, ve Woodstocku bylo tenkrát o něco více účinkujících i návštěvníků, ale zase jsme se nemuseli čvachtat v blátě. A i pro Betlém (středisko Diakonie v Kloboukách u Brna) něco vybylo.

1991
PŘIŠEL DÉŠŤ

Do dalšího roku jsem dostal několik dobrých rad od oborožího saxofonisty Vaška Klecandra. Nejprve jsem se nechal zaregistrovat a vznikla agentura H&S (neplést se Skupovými pimprlaty, šlo o zkratku "Hudba a slovo" a vedle pořádání koncertů jsem byl oprávněn kupčit s knihami a muzikou). Dále jsem požádal Okresní úřad ve Žďáru nad Sázavou o příspěvek a dostal 5.000,-. Hned bylo veseleji a mohli jsme se trochu rozšoupnout. Výčetka účastníků čítala 12 položek a festivalu předcházela páteční zábava v Poličce v zahradě u mlýna (když už ty bigbíty jednou přijedou, že). Sobota byla poznamenána tím, že při setu Otcových dětí začalo krátce, ale vydatně pršet a protože přívod elektřiny byl tažen pod mostem z domu za řekou a na promoklé zemi začal probíjet, bylo nutné všechno přesunout do sokolovny. Tam pak v hustém, ale o to žhavějším ovzduší pokračovaly kapely i písničkáři a všechno uzavřel památný jam Oborohu se Sváťou Karáskem.

1992
EWANGELICKÝ TREFPUNKT

Do třetice všeho čeho? Opět jako H&S (+ OÚ Jimramov + Zbytov), opět moderovala Irena Škeříková, opět páteční zábava v Poličce, opět se zvýšil počet účinkujících i návštěvníků, opět čepoval pivo Broďák. Vedle Okresního úřadu se objevili další sponzoři - YMCA a Knihkupectví Beran Vojty Zikmunda. I díky jim došlo k doposud nejvyššímu výdělku pro "dobročinné účely" - tentokrát dům s pečovatelskou službou v Jimramově a pražskou nadaci Drop-In. Jimramov se na předposlední srpnovou sobotu změnil v evangelický trefpunkt s mírným výskytem ostatního lidstva.

1993
MÁNIČKY KONTRA KŘESŤANI

Napřesrok bylo všechno jinak. Byl přijat živnostenský zákon a o pořádání koncertů v něm nebylo ani slova. H&S odešlo do milosrdného zapomnění, ale co dělat? Spolu s Tomáši Blažkem a Junem, kteří se na různých akcích podíleli už dříve, jsme se ukryli pod křídla Unijazzu (nástupce Jazzové sekce) jako kolektivní klub Sluníčko. Vymýšlely se stanovy, prováděl zcela neúčinný nábor členů, hledaly cesty a možnosti. Ke generačnímu střetu došlo při rozvažování o koncepci festivalu a dravé mladí se prosadilo. Výrazně přibylo "spřátelené hudby" - T.N.M., Původní Bureš, Zuby nehty, Aku-Aku, Sluníčko. Díky ní a snad i poprvé nezvýšenému vstupnému (celých 35,- Kč) se sešlo kolem devíti stovek platících velmi rozmanitého vzhledu, původu i názorů. Poprvé byl Bludník skoro malý, poprvé zavoněla jiná tráva než ostřice z břehů Svratky, poprvé jsem měl obavy, jestli nedostanu do držky od mániček, znechucených křesťansko-folkovým úvodem a domáhajících se odpadnuvšího Oborohu a Sváti Karáska. Nakonec hipíci vydrželi a při Aku-Aku šťastně křepčili a objímali mě. Závěrečné Sluníčko prý bylo slyšet až v Telecím, praví legenda a ušití svědci. Dlouho se nedařilo sehnat moderátora, nakonec si dali říct Pavel Pokorný a Michal Plzák. V Poličce souběžně probíhal festival “555” a tak se páteční zábava přesunula do Maršovic za téměř naprostého nezájmu místních.

1994
POPRVÉ V MÍNUSU

Kudy dál, zněla otázka v devadesátém čtvrtém. Rozmanitěji, dala by se shrnout odpověď. Pellarův pavilon lehčích případů ještě coby recitační skupina, žesťový kvintet studentů církevní konzervatoře za vážnou hudbu, Swing jazz klub, meditativní Betula Pendula, alternativní Kloaka a samozřejmě i klasičtější folci a bigbíti. Také první zahraniční účastník, holandští Allért, promítající ke svému vystoupení diapozitivy. Návštěvníků o třetinu ubylo, chyběl tahák pro "normální" festivalové publikum. Příjmy klesly, náklady vyskočily, poprvé jsme se dostali do mínusu. Takové drobné varování, že by to mohl být docela nákladný koníček. V pátek v Poličce došlo k nepříjemnostem, když místní skini během zábavy demolovali několik aut a chlupatý se tvářili, jako že jsme zanedbali bezpečnost. V sobotu se program protáhl až dlouho do noci, Oboroh po hodinové přípravě hrál už jen promrzlým vytrvalcům. Ale byly i světlejší momenty. V rámci pořadu o Jimramovu se festival objevil v křesťanském vysílání ČTV. Poprvé moderoval nefarář, Martin Čech, a bylo znát, že mu to sedí. Bludník byl vyzdoben obřím ježkem a nápisy na jevišti, Kociši také vyrobili pěkné (byť drobet nepřehledné, ale rok od roku je to lepší) plakáty se symbolem kohouta. V neděli se v evangelickém kostele po bohoslužbách konal varhanní koncert studentů kroměřížské církevní konzervatoře (ta měla dostat výtěžek, když jsme si ještě mysleli, že nějaký bude).

 1995
OSVĚDČENÁ JISTOTA

Šestý ročník se držel osvědčených jistot, páteční zábava, nedělní koncert konzervatoristů. Událostí se stalo vystoupení Beranů, kteří se po dlouhé pauze zase dali dohromady. Lubošovi Andrštovi nedorazila kapela (později jsme se dozvěděli, že se jejich auto střetlo s vlakem), sám hrát nechtěl, tak mu řídké a nevzhledné křoví dělalo Jericho. Vedle ježka se v Bludníku objevily kuželovité artefakty, v průběhu odpoledne postupně beroucí za své pod náporem dětí. O moderování se podělili ostřílení borci z náboženského vysílání Českého rozhlasu Karel Vepřek a Miloš Rejchrt. Lidí přišlo víc, ale po finanční stránce to byla plichta, konzervatoř opět ostrouhala.

1996
HRANICE NAŠICH MOŽNOSTÍ

Rok poté byl znovu ve znamení změn. Při svém sedmém výročí dostal festival název Otevřeno, pokoušeli jsme se jím vyjádřit, o co nám jde. Program se roztáhl do tří dnů  odpadla zábava, už od pátku se hrálo v Bludníku (do jednoho odpoledne by se to ani nevešlo, začal vzrůstat zájem kapel zahrát si). V sobotu dopoledne se promítaly filmy (zvláště Leningradští kovbojové se setkali s velkým ohlasem), v neděli byl v kostele opět varhanní koncert (tentokráte kroměřížských profesorek) a odpoledne na závěr v kině filmový esej Koyaanisquatsi s hudbou Phila Glasse. Využili jsme bezprostřední nabídky Vojty Vlka a narychlo instalovali výstavu jeho fotografií ze Somálska. Ne vše dopadlo. Vlasta Třešňák v předvečer Jimramova spadl do bazénu a přerazil si tři žebra. Také Hadrům z těla se pochroumal bubeník. I přes tyto výpadky se hraní v pátek i v sobotu natáhlo až asi do třech hodin a začalo být zřejmé, že to přerůstá naše možnosti a schopnosti. Příznačné bylo, že i když po celý víkend hrozil déšť (v sobotu dorazil Karel Vepřek s tím, že v Praze leje a ať se rychle stěhujem do sokolovny), spadlo jen pár kapek a vytrvalé mrholení začalo, až když v neděli odpoledne zastavil na jimramovském náměstí předvolební Zemák. Asi s tím ještě nemáme praštit, říkali jsme si.

1997
POMOHLI PŘÁTELÉ

Loni už bylo čím dál tím viditelnější, že stejným způsobem to dál nepůjde. Koketérie s agenturou, která by připravila festival "na klíč", vyšuměla do prázdna, věci byly rozjeté, čas běžel a svírání v krajinách žaludečních se přesunulo ještě o něco níže. Leč Tomášové vydupali ze země okruh stabilních spolupracovníků, kteří si byli ochotni určité věci vzít na starost. Pan Blažek sepsal projektík a z Ministerstva kultury a nadace Open Fund Society se přikutálely nějaké penízky. I plakáty byly tak akorát, že se tomu ještě dalo říkat včas. Týden před festivalem se ve staré škole konala vernisáž fotografií Romana Hübnera s úvodním slovem Míly Lapáčka a koncertem Karla Vepřeka. Sobotní filmy se promítaly už ve čtvrtek, aby i organizátoři měli šanci je shlédnout (kombinace Mina Tannenbaum a Mrtvý muž (Jim Jarmush, muzika Neil Young) se ukázala být smrtící, až do pondělka mi zatuhla krční páteř). Andršt, nažhavený z Trutnova, odehrál vynikající koncert, výborní byli uzavírající sobotní Znouzectnost i úvodní páteční Rezavá klec (o osvědčených jistotách typu Beranů, Původního Bureše, Trabandů, atd. ani nemluvě). Počasí přálo, výtvarná dílna se vyvedla, sobotní dopolední divadla Poprask a Orfeus jakbysmet, nedopláceli jsme ze svého, co víc chtít? Povedený víkend (jenom ten další týden kdyby mohlo být nebýt, někam se do ztracena vytratit). V neděli odpoledne hrál na náměstí Lázaro Cruz, ale nedorazila mu kapela, s pouhým klávesákem to bylo takové sušší, letos to snad vynahradí.

1998
VŠE ZÁLEŽÍ NA POČASÍ

A co jinak letos? Na plakátech se poprvé neobjevil podtitul "křesťanské a spřátelené hudby", spíše ovšem jako jeden z šumů, než jako výsledek diskuze, zda se přežil. Je zřejmé, že už nepostihuje, o co všechno v Jimramově jde, na druhou stranu ale odkazuje k základu, ze kterého to vyvěrá a bez nějž bychom se na to už asi ... (jaké přiléhavé křesťanské slovo použít?). Letošní ročník je asi zatím nejlépe připravený, skoro by se zdálo, že není vyloženě slabých míst, až jsem z toho nervózní. Teď už záleží jen na vás, na počasí a na Boží shovívavosti. Kromě zažitých atrakcí přibyla vycházka po Jimramově s výkladem a kytarová dílna. A samozřejmě tyto noviny.

Co bude dál, co bude potom, až vyberem studnu do sucha? Uhuh. Dožijeme-li a jestli nás Hospodin při zdravém rozumu zachovati ráčí, bude napřesrok Jimramov podesáté.

lav

právě dnes

stavba.jpg (5706 bytes)Při dopolední procházce Bludníkem bylo lze viděti dvě postavičky, kterak se radostně oplácávají po ramenou s uspokojením a velkou úlevou a hledí na právě dokončené dílo ... a to složenou konstrukci stánku. Trochu s úsměvem vzpomněl jsem loňského čtyřhodinového zoufalého zápolení s tímtéž, kdy náhodně okolojdoucí p. Machala zachránil pohotovou radou a nezaujatým pohledem na věc sedmici k smrti zoufalých mladíků snažících se s "nekřesťanským klením" o jedno jediné : poskládat asi tak dvacítku tyčí do úhledného stánku.

Dnes bylo vše zcela jinak. Na otázku jak se může stát, že letos se dílo zdařilo oproti loňskému trápení v nepoměrně krátkém čase 30-45 minut, jsem se zeptal "vedoucího technika pro montáže drobných případně přenosných budov", p. Miloše Kratochvíla.

"Hlavně rozhodly loňské tak těžce nabyté zkušenosti. Nemalou roli sehrála skutečnost, že letos jsme měli k dispozici dva komplety a ze dvou jeden jde vždy dobře". Pan Miloš dále prozradil něco z triků svého letos již perfektně sehraného týmu. "Řekli jsme si že je to jenom stánek ... A když jsme sečetli naše IQ, zjistili jsme, že výrazně převyšuje IQ toho stánku a tak duch opět zvítězil nad hmotou ..."

Mezi Vegetariánským hnízdem (polní stan) a budovou občerstvení supěl nad sudy s pivem zpocený, znavený p. Aleš Bukáček a trošku láteřil na bídný život. Na mou otázku, proč tak činí, poněkud stroze (patrně mu již nezbývalo mnoho sil), leč jasně odpověděl : "Loni ty sakra sudy stěhovalo pět sakra lidí. Letos je musim stěhovat já! To je ta sakra optimalizace a racionalizace! To bych se na to .... SAKRA!"

zednik.jpg (9168 bytes)O kousek dále se činila dvojčlenná samostatná tvůrčí skupina Zedníková-Penčák... pilně rozvěšujíc tolik potřebné igelitové pytle na odpadky na stromy v parku. O komentář jsem požádal vedoucí tvůrčí skupiny: "Trochu nám vadilo že na celý areál jsou tu jen čtyři opravdu malé košíčky. Tak jako tak tu bude v neděli pěkný svinčík, ale myslíme si, že těmi pytli ulevíme jak bludníku, tak lidem, kteří to tu budou muset uklidit. Ty pytle tu v minulosti opravdu chyběly!"
mel

 

zaslechli jsme

Těsně před uzávěrkou listu se nám doneslo, že nedaleká obec Jimrova Huť připravuje na tento víkend konkurenční festival "Zlatá Jimra". Organizátoři si kladou za cíl odlákat z festivalu "Otevřeno" alespoň část (platících) účastníků. Seznam účinkujících se nám i přes intenzívní snahu nepodařilo získat. Ze zákulisních informací jsme však vyrozuměli, že zde vystoupí pouze rolnický bluesband Agromat. Pořadatelé festivalu "Otevřeno" neskrývají svou skepsi ohledně uměleckých kvalit tohoto souboru. "Agromat nemám rád," říká bez obalu Tomáš Blažek. T. Lavický z kapely Jericho (rovněž bez obalu) důrazně varuje: "Jejich vedoucí je had, fakt!". "To je pohroma," poznamenal jen Tomáš Jun a dodal: "Prostě poprask". Tolik členové klubu Sluníčko. O dalším vývoji konkurenčního festivalu vás budeme pochopitelně informovat.
lug

OTEVŘENO - časopis festivalu OTEVŘENO JIMRAMOV 98 - č. 1

šéfredaktor - Luboš Grégr; redakce - Tomáš Blažek, Tomáš Jun, Pavel Kocych, Tomáš Lavický, Meloun; grafická úprava a zlom - Atelier A.P.A.C; foto - Martin Gall; tisk - Nezávislá tiskárna J; adresa redakce - místní úřad 1. patro; redakční uzávěrka - 21. srpna v 16.11; náklad 100 kusů
© - Klub Sluníčko & Atelier A.P.A.C - 1998

Hlavní stránka Připravujeme Bylo Zajímavosti Kontakty Co je nového?