slunce

Výlet na Horňácko
17.-19.7. 1998

Hlavní stránka Připravujeme Bylo Zajímavosti Kontakty Co je nového?

1. ledna 1999

O Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou již nedokážu napsat ucelenou reportáž, se jmény, informacemi atd. Takže - spíš jen pár postřehů o tom, jak jsem slavnosti vnímal a jak si je pamatuji (a budu pamatovat), takové poznámky k fotografiím:
Celkovy pohled na jeviste(6832 bytes)Večery v pátek a  sobotu jsou vyhrazeny "oficiálnímu" programu, obrázek vpravo je záběr na jeviště, i když tento soubor patří spíš k menším. Organizovaný program je od 6 hodin do 22 hodin. V sobotu ještě přibude odpoledne s dětskými soubory a jarmark (s lidovými řemesly a krojovým průvodem). Strážná Hůrka pojme mnoho set diváků (neautorizovaný odhad je asi na 1000 až 2000 diváků), vedle tohoto hlavního jeviště (které je zcela nekryté a akce se koná za každého počasí!) je ještě  na samém vršku další plac, využívaný zejména v nočních hodinách, na boku je velké množství stánků s různým občerstvením.
Přijeli jsme na začátek programu, lidí spousta, ta velká organizovanost působila trošku uměle (byl jsem na Horňáckých slavnostech poprvé...), i když už teď se výborně poslouchaly lidové písničky, zvláště pak moravské tesklivé, oj, to skutečně bere za srdce a vhání slzy do očí. Po skončení oficálního programu jsem tak trošku čekal pozvolný konec, jenže to jsem se přepočítal. Byli jsme sice od přátel předpřipraveni, že se hraje i po skončení oficiálního programu, jenže tady jsem měl spíš   dojem, že se vlastně čekalo na 23 hodinu - asi jedna třetina lidí odešla (rodiny s dětmi a pod.) a zbytek se rozprostřel po celém areálu, vytvořily se skupinky okolo muzikantů, a velmi spontánně se začalo hrát a zpívat a tančit, po organizovanosti ani stopy.
Muzikanti(12233 bytes)Muzikanti (11593 bytes)Okolo muzikantů se vytvořily velmi husté skupinky krojovaných i nekrojovaných lidiček, a bez jakékoli přestávky se  hrálo až do časných ranních hodin (asi 8 hodin ráno, já jsem odpadl okolo 3-4 hodiny...). Spontánnost byla fascinující, pokud nějaký muzikant odpadl, vystřídal ho okamžitě další. Nejsilnější skupina byla na hlavním jevišti, pak další skupinky byly přímo mezi občerstvovacími stánky, pak ještě na vrcholu  hůrky - tam bylo zaznamenáno i marjánkové koření. Zajímavé bylo také věkové složení muzikantů a diváků, velká spousta mladých lidí, což na živosti ještě velmi přidalo - žádný skanzen uměle přiživovaného folklóru. Ta muzika a vůbec folklórní tradice zkrátka ještě patří k tomu kraji, a musím říci, že takový zážitek je neuvěřitelně občerstvující - alespoň někde se ještě dají najít čerstvé lidové prameny, které k nám patří.
Asi bych měl vysvětlit, jak to přijde, že se hraje bez jakékoliv přestávky, jak to že po skončení jedné písničky není pauza, když už ne na občerstvení, tak alespoň na domluvu o další písničce. Po skončení písničky totiž okamžitě několik mužů zvedne jednu ruku nad hlavu a začnou nějakou píseň, melodie se do sebe zakousnou, muzikanti hrajou nějakou univerzálni notečku, a ten zpěvák, který na svou stranu strhne muzikanty, vyhrává, a tak pořád dokola. Je v tom i kus   furianství a odvahy, zvednout ruku nad hlavu, a prosadit se. Velmi napínavé.

Zpevak (10105 bytes)

Tohle je prostřední obrázek ze serie tří, právě v okamžiku, když se rodila nová písnička. Je vidět krásně tázavý pohled basisty, až se písnička rozjede, tak se zase skloní, obejme basu, hlavu sklopí, a zas poctivě tvrdí muziku. Takových scén bezpočet.

Basista(7601 bytes)

Tohle byla taková starší paní, čižmy pod rukou, jen bosky, zjevila se asi ve 3 hodiny ráno. V tmavých očích jiskřičku a úsměv - vyprávěla, že jí ujel autobus s jejím souborem, ale nu což. A vytáhla z holínky pod paží láhev slivovice, kterou nabízela kolem stojícím - sama ji ani nepila. Slivovice to byla výborná! Po pravdě řečeno, ten alkohol tam tak trošku patří, a je to zřejmě jakési topení, aby se dalo hrát, zpívat a tančit celou noc. Z venku nahlíženo to  patří k folklóru, ale zevnitř je to asi dost složitý problém. Je zde velký počet notorických pijanů, kteří žijí každodenně s hladinkou již od rána. Ale zajímavé také bylo, že v celém areálu jsem nezaznamenal snad ani jeden případ, že by někdo byl naprosto zruinovaný alkoholem, což je s podivem - při tom počtu lidí, a bezpochyby i množství vypitého alkoholu. Jako zvukař jsem byl nucen přestát několik klasických tanečních zábav, a rozdíl je skutečně do očí bijící. Tady fakt jde především o muziku, to jídlo a pití k tomu jenom patří.

Pani se slivovici (8987 bytes)

Další klasická scéna - ze skrumáže okolo muzikantů, ruka nahoru, hlas jako zvon, kdo se prosadí?

Zpevak (10962 bytes)

Tady to je gesto po prohraném písničkovém souboji.

Zpevak po bitve (6667 bytes)

V neděli jsme ještě podnikli výlet na Javorinu - kopec v Bílých Karpatech. Když jsme přicházeli, myslel jsem, že mám sluchové halucinace, neb jsem opět slyšel z poza kopce cimbálovku. Byla to ovšem skutečnost - slavili zde dny česko-slovenského přátelství. Už tak trošku přesyceni lidovou muzikou jsme sledovali pouze z povzdálí...

Javorina (9371 bytes)

Na závěr - je velmi občerstvující, zažít dotyk ještě živé lidové tradice, zaposlouchat se do písniček o smutku, veselí, o lidech - o nás. Otázka je, jak dlouho ještě může přežít poměrně osamocený ostrůvek, v okolním moři šedého a univerzálního evropanství, nebo čeho vlastně, spíš bychom se asi shodli pouze na té barvě - šedá.

Poznámka "pod čarou":
Neznám o historii tohoto festivalu takřka nic, snad jen to, že i v dobách komunistických se tady poměrně volně dýchalo, sjižděl se zde i undergroundový lid, muzikanti všeho druhu. I teď jsem tu zahlédl třeba pana Vladimíra Mertu, či publicistu Jiřího Černého.

(TJ)

 

Hlavní stránka Připravujeme Bylo Zajímavosti Kontakty Co je nového?