Slovo Vojtěcha Zikmunda k publikování svých vernisážních proslovů...

Vážení a milí čtenáři těchto stránek,

Před časem jsem byl požádán organizátory pohledeckých Pohledů a poslechů o „slovíčko“ k uvedení výstavy v rámci rockového festiválku. Snad to byla má ješitnost a touha opět exibovat na osvětleném jevišti se zapnutým mikrofonem v ruce, že jsem nabídku přijal a nyní se těším na každé další Pohledy a poslechy. Někdo potřebuje vybouchat přebývající energii se sekerou u špalku, někdo najezdí stovky kilometrů na kole v kopcovitém terénu. Mně stačí dát zapnutý mikrofon na osvětleném jevišti, vypovídám se a jsem zase na nějaký čas klidný. 
Nechtěl jsem tyto“nekrology“ pojímat příliš uhlazeně, užívat odborných slov vytažených ze slovníku výtvarných kritiků či znalců. Chtěl jsem vlastně jen poukázat na to, že o přestávce si mohou posluchači rockové muziky vydechnout od svých hudebních idolů a poněkud přeorientovat své umělecké vnímání v malé místnůstce vždy skvěle upravené, naplněné až po okraj výtvarným vyjádřením vybraného mladého umělce či mladé umělkyně. 
Vedle těchto „slovíček“ mezi jednotlivými hudebními vrhy mají své místo i vystoupení mladých poetů. Věřím, že přijde řada i na starší poety. Už mě to nebaví psát do šuplíku. 
Lidé, jezděte do Pohledce na Pohledy a poslechy. Stojí to za to. A pokud by se vám někdy zdálo, že umělecká úroveň poněkud klesá, nezoufejte. Je tady ještě jedna jistota, která neklesne nikdy. Naopak. Pokud si budete přát, může mít stále vzrůstající tendenci. Ne, teď kupodivu nehovořím o sobě, ale o vstupném. A dokud to je, je dobře. Věřte mi. 

Mějte se všichni moc dobře, choďte světem s otevřenýma očima, pěstujte si dobrou mysl.

Váš Vojta Zikmund