Ranní inspirace
(povídka?) 5.11.2001

Obvykle mě za podobného rána (prší, fouká, je zima a bláto) jaké bylo to dnešní napadne, „to jsem ráda že pracuji v kanceláři“. Ale dneska ne. Dneska mě napadlo, že bych chtěla být na horách. Vzpomínám jak v Rumunsku poslední den celej propršel. Jak v prudkém větru jdeme po hřebeni v pláštěnkách které fungují jako plachta na lodi, vítr se do nich opírá a chce nás shodit do údolí. Nebo v Alpách postáváme v sedýlku batohy zastrčené pod pláštěnkou aby úplně nepromokly, kolem nás se bouří, fouká, chumelí (nebo co to vlastně padá) a ve zmrzlých rukách žmouláme kus chleba a salámu – příjemnej piknik. Nebo na Ukrajině, už druhý den jdeme v dešti, bunda o které jsem si myslela že je zaručeně nepromokavá promokla, nechápu proč jsem si nevzala pláštěnku, teď už si ji oblékat nebudu, stejně jsem celá mokrá. Boty promočený, doprčic vždyť já už nemám žádný suchý ponožky. No vlastně jedny ztvrdlý použitý nevonící, hlavně že budou suchý. Proč já vůl jsem si včera neusušila jedny ve spacáku. Já snad vidím dům, to je ňáká fatamorgána nebo co. No doopravdy támhle stojí dům. Koktavý bača už asi podobné promoklé turisty viděl, proto nás rovnou zavedl do místnosti nad chlívkama. Okna byla kupodivu nerozbitá a ani střechou nezatíkalo – přepychový hotel. Nebo na Slovensku na Malý Fatře to byla taková zima, že nám náš historický plynový vařič vůbec nechtěl hořet. Asi půl hodiny jsme vařili vodu na čaj a když už se nám zdála dostatečně teplá na to aby se čaj alespoň obarvil, spadla nám na vařič karimatka, která fungovala jako závětří a voda se rozlila. Tak jsme si dali rum bez čaje a šli spát. V takovýchto podobných případech ráda používám oblíbené pořekadlo mojí kamarádky: „Pořád je to lepší než drátem do oka.“
Tak tu sedím v teplé kanceláři, koukám do počítače a říkám si, pořád je to lepší než drátem do oka.

JSlon