Rabín, advent, noc a den... 11. 12.2001 (TJ)

Slyšel jsem vám onehdá takový příběh o dni a noci. Byl inspirován biblickým obrazem, jedním z výroků apoštola Pavla. "Noc pokročila a den se přiblížil". Nějak se to ve mně báječně usadilo, dělím se s Vámi o své usazeniny. 
(Ledvinové kameny, natvrdlá játra i mozek, artroza, žaludeční vředy, šedý zákal atd.)    :-) 

"Noc pokročila..."  Hmm, co to je - ta noc. Jak se vůbec rozpozná Čas, jak se měří takový Čas? To není asi ten tikající čas, to je asi spíš čas obtěžkaný významem, TEĎ, zrovny Ty a zrovna v tuhle chvíli (vidíš hořící keř..), ojoj, odlehčující a obrozující zážitek Smyslu, Dotek tušeného.

 "Den se přiblížil...", co je to ten den, co se tím myslí? Jak dlouho ještě - pachtění a trápení, nesmysl a čiročirá noc? Bolest, bezpráví, spletistosti nerozpletitelné... Kdy se rozednívá, jak se to pozná? Bude vůbec ještě nějaké "rozednívání"?

K tomu se váže tento židovský příběh:
Noc pokročila, den se přiblížil...
Kdy to bude? A jak se to pozná? Jeden rabín tuto otázku položil svým žákům. Jak se pozná, že končí noc a už začíná den? Kdy to je, v kterou dobu, v kterou chvíli? Je to tehdy, řekl jeden žák, když na ovoci na stromu už rozeznáme, je-li to fík či datle? Nikoli, řekl rabín. Je to tehdy, ptal se druhý žák, když na zvířeti, které přeběhne přes cestu poznáme, zda je to pes či kočka? Ne, řekl rabín. A kdy to tedy je, ptali se všichni, kdy noc pomíjí a nastává nový den? Je to tehdy, řekl rabín, když v přicházejícím člověku poznáš tvář svého bratra či své sestry. Tehdy to je.

Ulevilo se mi velmi, vypadá to, že se přeci jenom občas rozednívá. Hurá! Sláva! (in excelsis Deo)

Co říkáte?

Je to báječný příběh.

Zdraví a hezký den přeje

TJ