Proglas po osmé  11. 12..2001 (RT)

Z jistých osobních důvodů mě v poslední době začaly více zajímat programy různých rozhlasů i rádií. Celkem šikovná věc, ke které jsem se po mnoha měsících vrátil a znovu mě příjemně překvapila, je pořad radia Proglas. Od pondělka do čtvrtečníku tu vysílají od osmé hodiny večer pořad "Jak se vám líbí?" A jak se mi líbí? Líbí se mi moc.
Moderuje ho Milan Tesař, což je příjemný člověk nejen po hlase, ale i lidsky. Za těch několik let už má celkem rozhled po muzice a jak by taky neměl, když čtyřikrát týdně přivítá večer ve studiu nějaké muzikanty. A co je na tom nejhezčí, že se u něj schází jak ostřílení pardálové, tak úplně mladí a nezkušení muzikanti. Všichni dostanou stejný prostor 45 minut a "Předveď se".
Když není koho zvát na kafe do studia, improvizuje se ze zálohy. A tento týden byl velmi velmi výživný. V pondělí bylo slyšeti Svítání se svojí novou platňou. No, když jsem kdysi slyšel pár prvních pokusů téhle tématicky hlavně křesťanské skupiny, moc jsem z nich u vytržení nebyl, ale to co jsem slyšel v pondělok, mě hodně zaujalo. Jestli bude v dosahu nějaký koncert, určitě se budu snažit ho vidět. Co prospěje mladým kapelám je také to, že v pořadu můžou klidně říct svoje kontakty, takže případný zájemce o nahrávky nebo pořadatel koncertu má zjednodušenou práci s pátráním po skupině. Host ve studiu může posluchače pozvat na koncert. Nemusí se k tomu nutit, protože moderátor ho k tomu vyzve. Totiž ne každý člověk, který sedí ve studiu poprvé - vyděšený z té hordy techniky a toho, že nad ním svítí strašidelné ON AIR, si uvědomí, že může dát svoje kontakty k dispozici, že může říct, kdy a kde bude kapela hrát. Nebo většinou ani neví, jestli se to vůbec může. 
Takže po pondělním Svítání mě na druhý den moc potěšilo povídání s Halinkou Mlynkovou, kdož není nikdo jiný než první dáma stále více populární polsko české skupiny Brathanki (snad to píšu dobře). Ukázky z CD moc pěkný. Jsou to Poláci, Halinka je Češka, která mluví polsky líp, než mateřštinou. Kapela údajně původně hrála jen upravené maďarské lidovky, ale teď už mažou aj polské, slovenské, české a řecké písničky! Tomu říkám záběr. Doufám, že nedopadnou jak Čechomoři. (Viděl jsem teď Frantu Černého v Letadle na ČT1 a byl mírně řečeno nechutnej. Nějak jim to vlezlo, svatebním hráčům, do hlavy. Ale to jen tak mezi řečí.)
Míchat všechno se vším je teď děsná móda. Začíná toho být trochu moc, zajímalo by mě, jestli ještě někdo umí zahrát písničku v původní podobě, řekl bych ještě "křišťálově čistou". Určitě to ještě někdo umí, ale asi ho nebudou dávat v rádiu a televizi. Ta průhlednost, čistota muziky, mi začíná chybět. Šmarjá, jak dlouho jsem neslyšel třeba obyčejnou dobrou neumudlanou rockovou písničku, to už si dávno nepamatuju. Strašlivým paradoxem je, že festovní, "opravdovou" (to je hrozně zdevalvované slovo), rockovou muziku umí už jen pár starejch muzikantů po tancovačkách. Intelektuálové, šklebte se jak chcete, ať žije Titan! To samé platí ale ve všech stylech. Nevím, jestli ještě existuje skutečně ryze čistá folková parta. Jen trampy se drží a valí to po svém, zdá se mi. Kdo si během koncertu neprotáhne housle ušima nebo nemačká čudlíky na počítači, je pro dramaturgy mnoha festivalů nepoužitelnej. Každej fůzuje, míchá, spojuje, cross-overuje a začíná být dusno a hlavně nudno. Brathanki se zatím zdají být přínosem a nezavání to kýčem, i když některý jejich postupy jsou docela hrubě pop. Ale to taky není na škodu. Snad jim to vydrží. 
A ve středu byl portrét Michala Prokopa. Příjemné ohlédnutí a pár novot, aspoň pro mě, slabého pamětníka. Poměrně slušná nabídka za tři dny !? Večer si to zase naladím a nechám se překvapit. Uslyšíme, uvidíme. Ahoj
Tulda