Obědová úvaha - JSlon, 25.2. 2002

Ahojte,
vždycky takhle cestou na oběd a z oběda si rozvíjím různé teorie. Některé
se mi zdají tak dokonalé, že mě přijde škoda se s něma nesvěřit.
Tak například jedna taková zimní. Rčení "Mrzne až praští" je sice hezké a
nepochybuju o tom že je pravdivé, ale uprostřed města člověk žádné
praštění neslyší. A to se potom těžko určuje jakej je mráz. Proto jsem si
vytvořila vlastní rčení: "Mrzne až tuhne sopel v nosu" to člověk nemůže
přeslechnout, protože to cejtí na vlastní kůži.
Další teorie je o něco mladší, z doby kdy už nemrzlo, ale naopak začínalo
tát. Zjistila jsem, že táním vylézají hovna. To se také nedá přehlédnout
(při našlápnutí je to i cítit). Zjistila jsem, že v zimě páníčkové hovna
svých psích miláčků neuklízejí, ale nechají je ležet. Ono to potom zmrzne
a zachumelí a není nic vidět. Jenže potom když taje, tak to začne vylízat
na povrch a to potom na takovém frekventovaném venčícím místě najdete 20 -
10 šrapnelů na 100 m. Dokud je sníh tak to není tak zlé, protože je to na
bílém podkladu vidět. Ale až všechen sníh sleze, tak to strašně splývá a
to pak člověk neví: "Je to bahno není to bahno?".
Moje nejnovější teorie je teorie chodníků. Některé chodníky jsou navrženy
v místech kde lidé nechodí. To je chytré, když se chodníky nepoužívají,
tak se neošlapou a nemusí se tak často opravovat. Ale na druhou stranu
jsou zase místa kde lidé chodí často, ale chodníky tam nejsou. To také
není hloupé, protože neexistující chodník se také nemusí opravovat. Blbé
ovšem je, že za deštivého počasí tam vzniká bahno a to je potom k
nerozeznání od šrapnelů (viz. předchozí odstavec). Proto jsem vymyslela
následující teorii. Nejlepší by bylo postavit město bez chodníků. A
počkat, až si lidé vyšlapou svoje cestičky a potom v těch místech nadělat
chodníky.
Tolik moje obědová úvaha.
JSlon