Jak vidí Sluníčko Robert Fulghum? 11. 1..2002
(RT)

Ahoj, nevím, jak prožíváte čtení knížek vy, ale já, mimo vnímání příběhu, sem tam v textu objevím nějaké moudro, nebo větu, která by mohla být třeba příslovím, a zatrhávám si je. Někdy, když není po ruce tužka, si třeba týden intenzivně v koutku paměti přehrávám číslo stránky a aspoň přibližnou polohu té chytré věty v textu, abych ji po čase opět našel a zaškrtnul. Zpravidla není v dosahu obyčejná tužka, takže propiskou jsem už takto poničil několik knížek. Nejprve půjčeného Hobita a Pána prstenů, nějakého toho Šabacha, od kterého jsem četl všechny knížky, krom spořitelní. Nedávno jsem dodrápal Pastrňákova Kouřícího promlouvajícího ježka, kterej, ač pravděpodobně nejméně z poloviny psanej v rauši, nebo možná právě proto, má v sobě takových vět spousty.
Třeba z toho Tolkienova Hobita si dodnes pamatuju větu, která měla asi tento smysl. "Každý pavouk nechá někde v síti slabší nit." V textu měla věta souvislost jen se zlými pavouky, které se podařilo hrdinům příběhu díky oné slabé nitce přemoci. Ale moc bych se divil, jestli si pan Tolkien nepřál, aby jednou byla tato věta vytržena z kontextu a opsaná v knížkách s podobně práskanými výroky dalších slavných a moudrých lidí. Určitě i jeho při samotném psaní napadlo, že je to krásně všeobecná věta. Podobně asi přemýšlí třeba kriminalista, když se snaží odhalit zločince - hledá, kde pachatel udělal chybu. A pachatel přemýšlel, kde byla chyba v bezpečnostním systému a když ji našel, tak něco provedl. Vybavuju si tu větu třeba když potřebuju někoho nebo něco občůrat, resp. když potřebuju něčemu přijít na kloub. Někdy se nezadaří, ale někdy to až zabolí, jak je ta věta pravdivá 
J.R.R. Tolkien také vůbec nemohl tušit, že ta slova o slabší niti nabudou dalšího rozměru s příchodem jedné takové sítě, která už omotala celou zem. Ale že má někdy sakra slabý místa …
A nedávno jsem našel něco moc pěknýho, co pasuje na Sluníčko. Je to z knížky Možná, možná ne. Asi si říkáte, že jsem vadnej, když ji čtu až teď, když už ji celý svět přečetl desetkrát, ale já to fakt dřív nestihl. V jedné povídce tedy pan Robert Fulghum píše: 
"Různých organizovaných spolků musejí být tisíce a tisíce - lidé hledají jakousi spřízněnost kolem každého lidského zájmu nebo pohledu na svět. Tyto organizace ilustrují, jak moc potřebujeme společnost - jak potřebujeme vědět, že jsme jediní svého druhu, a to přes paradoxní snahu být jedineční." 
S úctou opsal Tulda