Ozvučovali jsme…
Colour Meeting, Polička 28. září 2001

Po čase jsme opět zvukařili v Poličce zajímavou akci. 
Colour Meeting - festival, který by měl přispět k vzájemnému poznávání a pochopení různých kultur. Jenže pořadatelé nějak dlouho váhali s přípravami celé akce, peněz se nedostávalo a tak nakonec to byl jakýsi nultý ročník, který asi ne zcela naplnil podtitul festivalu. Ale snad příště!
Akce se konala venku - na výletišti "U mlýna", což na konci září je přinejmenším odvážný počin. Prostředí je to spíš vpravdě zábavové, což asi taky neni nejvhodnější pro pořádání takovýchto koncertů, jenže v místním KD probíhá rozsáhlá rekonstrukce, a jiných sálů není mnoho. Počasí přálo nepřílíliš, v jednu chvíli dokonce začal padat takový ten hustý jemný podzimní déšť, takže akce to byla jen pro odhodlance a vytrvalce. Ale kdo vytrval, neprohloupil. Koncert začala kapela( resp. spíš torzo) Urban Bushman (mimochodem, jak je ten svět malý, s nimi jsme se setkali na námi ozvučovaném koncertu Hradišťanu v Olomouci!), příjemné, leč kdo zažil jejich koncert v Poličce na jaře roku 2001, tak to byla jen částečná náhrada.
Pak nastoupila kapela Irish Dew Václava Veselého (kytara, harmonika - V. Veselý, pak ještě jeden muzikant na akustickou kytaru, keltské harfa). Profesionální výkon ve ztížených podmínkách, děsná zima, asi tak 70-80 diváků, padající sliz z nebe. Jenže, nějak od srdce vnímáno, jeví se mi Irish Dew seskupeni na vydělávání peněz vezoucí se na vlně zájmu o keltskou muziku. A to přes ujištění Václava Veselého, že tomu tak není. Nevím, pokud to srovnám s živostí např. Dún an Doras, tak Irish Dew prohrává. Ale jinak je to pěkný koncert, omlouvám se za poněkud strohý až iracionální posudek, opírající se spíš o zákulisí... Jestli na jejich koncert půjdete, užijte si to, je to dobrá muzika, lze to, ale... Zajímavá je také informace od Václava Veselého, že Dobrohošť chystá k vydání novou desku (!).
Nakonec - přes počáteční nervózu pořadatelů, jestli nahodou na poslední chvíli ještě nesejde z koncertu večera, přeci jenom se setmělo ještě o něco víc, a Ida Kelarová (a Romano Rat) přijela a chystá se na vystoupení. 
Mají svého nezbytného zvukaře, který je mi povědomý, ale až druhý den jsem si vzpomněl, že je to člověk z Audioline, viděl jsem ho zvukařit v Boskovicích. Už to nebudu komentovat, ale opravdu jsem hluboce přesvědčen, že vlastní zvukař, který chce kapelu ozvučit sám na cizí aparát v minimálním čase, tak to je zaručeně kontraproduktivní. Je odsouzen k rutinnímu kroucení s knoflíky, chca nechca, tečka. Vzor spolupráce byl právě ten Hradišťan v Olomouci.
Ida Kelarová je skutečně zvláštní hudební osobnost, s neuvěřitelným rozměrem hlasu, citový rozměr hlasu je snad připodobnitelný k černošským zpěvačkám typu M. Jacksonové, Billy Holliday, nebo E. Olmerová byla vynikající zpěvačka s neuvěřitelnou hloubkou projevu (jenže mnohem syrovější než Ida K.). Nevím, ale je to hrozná citová smršť, rómská melodika. Kapela hraje výborně, zvlašť houslista R. Horvath, originální způsob hraní, naprosto mimo klasický způsob, ale funguje to báječně (třebas to vibrato s kolmým prstem proti strunníku a s vibrujícími celými houslemi!). Nebo harmonikář. Jenom místy dost chybí kytara, protože kytarista má po autonehodě zlomenou ruku. Vokály jak z praku, druhá zpěvačka taky výborně zpívá. Na koncertu pochopíte, proč s sebou Ida K. vláčí staré a velmi rozměrné elektrické piano na robustním dřevěném podstavci, normalní keyboard na trapných hliníkových nožkách by se při prvním náporu emocí a síly Idy K. prostě a zaručeně poroučel k zemi! Fascinující zážitek - jenže, přeci je to nějak z druhé strany, necítím se být úplně vtažen, texty v rómštině, nerozumím vůbec ničemu. Jistěže je hudba hodně o přenosu emocí a citů,to tady funguje, říkám si je to dobrý, fakt, dobrý, ale nějak mě to nevtáhne. Podobný pocit jsem měl při koncertu Točkolotoče, nevím přesně proč, ale je to tak. Ale přes tuto rozdvojenost to byl pěkný zážitek. 
A pak už jen s Danem Č. sbalit aparát, zaslzet nad spáleným zesilovačem, kolegiálně se s trošku zmučenými pořadateli dohodnout na low-level sazbě za zvuk, trádá domů, někdy v Poličce na shledanou!
TJ