Blues autobus
Blues autobus
Autobus není jen dopravní prostředek. Je to místo setkání, komunikační centrum, je to pojízdná hospoda bez piva. Někdy i s pivem.
Ve vesnici, kde projede jen několik spojů za den, se stává autobus něčím jako dostavníkem na divokém západě – je očekáván, lidé si podle něj přizpůsobují program dne, plánují cesty do města za nákupy a úřady. Podle autobusu se měří čas a obrací pravidla matematiky vzhůru nohama. Klidně se vám totiž může stát, že ráno jede sedmý autobus, dopoledne jedenáctý a odpoledne čtvrtý. Zvláštní počty, ale fungují dobře, každý ví, o co „jede“.
Kdo jezdí pořád stejnou linkou, už zná ten rituál. Pravidelní cestující, kteří se už znají a poznají kdo dnes chybí nebo jede výjimečně, na zastávce vyhlíží svůj koráb a pokud přijede o minutu dřív, už to slyšíte: „Bude málo lidí, jede brzo,“ nebo se hned pozná, který řidič jede, prootže ten jezdí rychle a ten zase jezdí vyhlídkové jízdy. A naopak když jede později, kvalita komentáře o spolehlivosti klesá.
Autobus je galerie tváří, nálad a povah. Podívejte se do tváří v pondělí ráno a porovnejte to s těmi v pátek odpoledne. Lehká mrzutost a ospalost se zvolna mění v únavu, ale také jakousi naděj z následujících dvou dnů volna. 
Výdělku chtivý provozovatel linek má radost. V jednom z mála spojů za den kamkoliv jsou jak v herbáři slisovány různé typy lidí. Někdo mlčí, někdo se baví, někdo baví ty kolem, někdo probírá fotbal, někdo televizi, kdosi komusi po sté předvádí jak mu zvoní mobil, protože by mu jinak nezazvonil, protože by mu nikdo nezavolal. Rádoby rozverné puberťačky se snaží zaujmout žvatláním toho manekýna, co má tak skvělý voči, kdosi dává všem nahlas vědět, že podle něj je premiér… Autobus je náves, náměstí, kulturák, hospoda a možná mnohem víc.
Když opomenu proč se chodí do kostela, tak fungovalo a možná ještě funguje štědrovečerní předvádění a chlubení se s nadílkou po půlnoční mši. Do kostela ale už, Bůh ví proč, skoro nikdo nechodí a tak první místo, kde ten perfektní ježíškovej kabát někdo uvidí, je autobus.
Nikde se nesejde tolik různých lidi různého věku a zájmů. Můžete udělat koncert, divadlo, výstavu nebo brigádu, vždycky to bude záležitost jen pro určitou skupinu lidí. Možná na ohňostroj se chodí dívat všichni.
Autobus sbližuje lidi. Supluje taneční kurzy a seznamovací kanceláře. Patrně se v něm nenaučíte tančit, ale pokud jste nešli do tanečních z ostychu z blízkosti cizího člověka, v přecpaném autobuse se kontaktu s ostatními pasažéry rozhodně nevyhnete. Ne každý vydrží koukat se někomu z deseti centimetrů do tváře a tak se občas dáte s někým cizím do řeči. Někdy to bývá dost silný aromatický zážitek. Ale naštěstí ne vždycky. V takovém množství lidí není daleko k navázání známosti. Jeden můj známý v autobuse poznal svoji ženu, se kterou mají skoro dvě dospělé děti. 
Autobus, to je takový folklór… Musím končit, za chvíli mi to jede.

RT