Ozvučovali jsme - Lugosad, "keltské dožínky" 28.7. 2001, hrad Boskovice
Opět jsme se přichomítli k zajímavé akci.
"Keltské dožínky"  v Boskovicích na hradě. Pěkné místo, dobré počasí, podium mizerné, roztomile chaotičtí pořadatelé, spousta keltů a keltic ve stylovém oblečení. Hudba začala vlastně až v 19 hod, od 12 hodin probíhaly různé žertovné hry pro muže, ženy, děti a kelty. Hrozné vedro přes den, cachtajicí se kastelán v hradní studni, spousta vos, pivo, příjemně teplá letní noc.
Od 19 hod začal hrát Točkolotoč - rómská kapela s původní rómskou tvorbou, vynikající vokály, hudba, ale přece jen cíleno do rómského prostředí, našinec se moc nechytá, neb nerozumí ani "nazdar hoši" v textech písních, chytá se jen na rómské melodie a rytmy, čardáš - to je opravdu ohnivý útvar! Ale je to stejně moc pěkný zážitek, příjemní lidičkové.
Po nich nastoupili Dún an doras - pravověrná keltská muzika. Obsazení - banjo, flétna, příčná flétna, housle, bubínek, kytary, výborný zpěv. To byl opravdu příjemný zážitek, repetitivní muziku irskou či skotskou prokládali baladami a písněmi výborně zazpívanými, moc fajn. Výborná veselá taneční muzika, kelti tancovali, co se do nich vešlo.
Pak začal keltský obřad. Já asi nejsem kelt, neb mě ty převleky a obřady spíš pobaví. Zapálené ohně, pochodně, oběť zápalná, muži v bílých řízách... Děkovný obřad za úrody v režii Vl. Bukáčka - jaksi obřad sám o sobě nestačí, symboly nejsou bezbřeze univerzální, magie ohně prázdno nezalátá, řekl bych, že aktéři to berou poměrně dost vážně. Je z toho cítit poněkud neurčité nábožno, předstírané, a to já nemusím. Doufám, že je to jen hra, jinak s hledaním vlastní identity a kořenů to nemá nic společného. Co naděláte... Celá akce je spíš o příjemné zábavě, konzumaci všeho druhu atd., možná i proto ten náhlý přechod do "nábožna" působí tak násilně až komicky. 
Na závěr večera vystoupili Happy to Meet, s irem jmenujícím se O´Reilly  jako zpěvákem (omlouvám se za pravděpodobné zkomolení jména), elektrifikovaná kapela - housle, dobro, akustická a elektrická kytara, harmonika, basa, bicí, banjo. Hodně velký randál, taneční záležitost. Vzhledem k malému podiu a trvale vysokému  hráčskému nasazení na pokraji vazby to byla pro zvukaře docela fuška. Ale kelti i lid obecný se vyskákali a vyzlobili a v cca 3:00 jsme mohli začít balit.
Jestli pořadatelé vydrží - tak příští rok na shledanou!

P.S. Ještě k tomu podiu - pořadatelé zřejmě ve snaze vyzdobit a vylepšit podium z lešenářský trubek a zamaltovaných podlážek, ještě to celé zakryto černým igelitem, obložili boky a celé průčelí podia zelení - slunečnicemi a listy, což ovšem vše do hodiny uvadlo a byl na to docela smutný pohled...

TJ