Rockoupání v Poličce, 25. - 26.5. 2001, ušima a očima zvukaře.
V Poličce se děje spousta zajimavých věcí, koncertů a výstav, a do budoucna to bude ještě zajímavější - bude zde zřejmě velmi pěkný Hudební a divadelní klub, až se podaří zrekonstruovat Tylův dům. A jednou z větších akcí je právě Rockoupání - rockový festival na vypuštěném koupališti. Tento rok obsazení festivalu vypadalo velmi slibně, když jsme přijeli v pátek ráno - počasí bylo báječné, pořadatelské zázemí o mnoho lepší než minulý rok, jeviště výborné, přístřeší pro zvukaře taky výborné, takže jsme do práce šli s výbornou náladou. Ve velikém horku jsme začali natahovat hlavní kabely, šroubovat koncovky, stavět podium, osvětlení, rozvaděče, zvuk. Všechno by šlo O.K., jen Music Data nás trošku napnuli, neb jsme si od nich najímali párový kabel, dohodnutá doba předávky byla v 9h, TB ho dostal až ve 13h, čímž se ten čas trošku utěsnil... Ale nakonec jsme přeci jenom začali v plánovaných 16 hod. A teď k muzice, tak jak jsem ji stačil vnímat.
Sen pana Otty - Poličská kapela asi víceméně ze středoškoláků, docelo fajn, neslyšeli jsme je poprvé, ale teď už to jaksi nebylo ono, trošku jako kdyby to na svém písečku zatouchalo...
Vypsaná fixa -  dobře hrající mladá kapela, živý hardrock, zřejmě...
Sajkedelik šraml band - to jsem asi uplně jako posluchač zazdil, ještě jsem se vedle zvukaření musel věnovat elektrorozvodům...
Echt! - taky takový šraml bigbít, nějak mě to mnoho nezaujalo.
Nahoru dolu po schodišti band - tak to je čistokrevná zábava, bez vedlejších účinků, zajímavé nástrojové obsazení, trošku pankově hrající, někdy i klezmer (harmonika, klarinet, 2 kytary, bicí...), veselé až běda...
Lenka Dusilová & Secret Service - Dusilku jsme znali, ještě když zpívala se Sluníčkem. To se mi zdálo dobrý, nemusela táhnout kapelu, pěkně zpívá, mělo to výborný drive, ovšem spíš jako kapela celkově, Dusilka v tom pouze dobře zpívala. Jenže tady jaksi vysvítá, že na táhnutí kapely není, texty trošku legrační, trošku popový tah (Kollere, Kollere!). Ještě z té kapely znám baskytaristu Marka Zeleného, to je taky takový ten zajimavý životní propletenec - chodil kdysi jako kluk za mými bratry hrát bigbítek do kostela, kde kluci zkoušeli, bylo to docela dobrý éro, setkal jsem se s ním až asi po 15 letech, to hrál ještě ve Sluníčku m.j., pamatoval si toho víc než já! Měli svého zvukaře - a v tom já opravdu těm kapelám moc nerozumím. Zvukaře pro hudební režii bych celkem chápal, ale dávat si vlastní zvukaře k mixpultu a cizímu aparátu v domnění, že to dopadne líp, je nesmysl. Zkušenost praví, že nazvučování trvá déle, majitel aparatury ví naprosto přesně, co se z techniky v akci dá vyrazit, "nový" zvukař je většinou odsouzen k rutinnímu kroucení s knoflíky...
Support Lesbiens - tak to bylo fakt zajímavý, cha, ale spíš předem. Ve smlouvě měli totiž báječné požadavky - vlastního zvukaře samozřejmě, ještě jeden podiový mixpult, 32 vstupů na hlavním mixu, 8mi násobný playback a pod. Telefonicky se s nimi nebylo možné dohodnout - nechtěli např. stočit playback vždy do dvou stop, prostě tam museli mít osm stop. Přivezli si počítač na playback, měli zvukaře anglicky hovořícího, docela sympatický človek, ale strasně nakouřený, pohyby velmi vláčné. S jednou rukou zavěšenou ve střešní konstrukci se houpal vláčně mezi počítačem a mixpulty, skvělá podívaná. Nakonec z playbacku pouštěli jen 2 stopy, playback nakonec nepouštěli ani do monitorů, kombo snímali 2mi mikrofony, aniž kytarista vůbec tušil proč, click z počítače pro bubenika vlastně bubenik ani neuměl zapojit. Nakonec nespotřebovali ani vstupy na našem mixu, takže ten spřažený mixpult byl jaksi navic a pronajímaný kabel od Music Dat taktéž, což potěší..... Kapela hrála dobře, ale je to jakýsi eurozvuk a eurokapela, dobře znějící angličtina, tah někam za hranice, nejste si jisti, odkud ta kapela vůbec je, a to mě nebaví. Dřív hráli docela ostrý grunge, ted je to spíš k popu, zřejmě. 
UZO - elektronika, hráli na minulém ročníku Jimramova. Mě to dost nebaví, zvlašt ty kreace človíčka nad třemi samplery jsou fakt zajímavý. A hlavně si je budu nadosmrti pamatovat. Těmi svými elektronickými vrzy nám zničili 5 horen ze 6! To byla situace, při které se dělalo černo před očima a podlamovali se kolena. Slyšeli jsme strašné vrzy z hlavního aparátu, s kolegou jsme se po sobě podívali a on pravil, že to je ideální zvuk na odpravení horen, a bylo to. Ještě že to byla poslední kapela večera. TB, když mu to KO šla říct do auta, tak ještě půlhodiny nebyl schopen tu informaci pojmout. Ve 2hod ráno jsem volal do Valašského Meziříčí panu Cimbalovi - AC Akustika, jestli by nebylo možné ty horny opravit, on pravil, ať tedy přijedeme. Pouklízeli jsme si aparát. A aby toho nebylo málo - nějaký zbohatlický magoři vskočili s jeepem do koupaliště, jen šťastnou náhodou nikoho nezabili a jali se rejdit po vypuštěné nádrži, myslel jsem, že toho člověka rozmlátím na kusy. Ta strašná tupost v očích všech vožralých kumpánů, ta nebetyčná hloupost a nadutost, kšiltovka dozadu. S autem chtěli mermomocí vyjet zase z koupaliště ven, mermomocí chtěli vyjet v místě, kdy byly stany, nebylo možné se s nimi domluvit, už už jsme volali na Policii, nechtěli pořadatelům nechat klíče a pro auto si přijít až ráno v lepším stavu. Nakonec jsme udělali koridor a nejstřízlivější z nich vyjel, jak já si přál, aby se převrátili zpět do koupaliště a to auto roztřískali na padrť, a o ni si zatím asi jenom trošku očesali podvozek, škoda. Ještě byl výborný pan MŠ, který se tam přichomejtl ve velmi povzneseném stavu, neb oslavoval svoje narozeniny a zapojoval se do absurdní diskuse s debily v autě ještě absurdněji, třeba: "Ale kluci, nechte to bejt, tak to vynesem, ne? Tak to prostě vynesem!" a směrem ke mně:" Voni sou asi nějaký jednodušší, co, moc jim to asi nemyslí, že jo?" A zase do auta na magory : "To nech bejt, vemem to do ruk a vynesem to, ne!?" Moc jsem se bavil a vztek trošku opadnul. S TB jsme pak naložili horny do auta a bez přestávky vyrazili do Valašského Meziříčí, jízda to byla strašlivá, radši zapomenout. Cimbala horny spravil za asi 2hod, do Poličky jsme dojeli v 11:45, ve 12hod se začínalo hrát, stihli jsme to. UZO si budu pamatovat, zvukaři, pozor!
Volant - trošku moc zábavovka, h ch k r d t n! To byla libozvučná hláška jejich zpěváka.
The Blues Mother-in-law - příjemné elektrické blues, ale už ty samý přejatý věci mě moc nabaví, blues se dá hrát i autorsky...
J. Schmitzer - bavič, něco je srandovní, něco méně, nevím.
Kurtizány z 25. avenue - asi "nejtvrdší" kapela, není to sice můj šálek čaje, ale je to asi dobrý. Byla fantastická podívaná na bubeníka - příposlechy si dal co nejblíž k uším, nechal si do nich naprat ještě jednou bicí co to šlo, kravál to byl neuvěřitelný, a pak hrál s šíleneckým zábleskem v oku, extaticky a jako 12ti válec...
Původní Bureš - je známe velmi dlouho, moc příjemný bigbít, moc fajn lidičky. Mají nového houslistu, ale violistka jim chyběla, škoda.
Čechomor - to je taková komerční a pražská verze hudby z lidových pramenů. Znám jejich CD, zvukařili jsme je ještě jako Českomoravskou nezávislou. Výborní muzikanti, dobré aranže, ale - jaksi to není ono. S živou lidovou muzikou to má pramálo společného. Kdo zažil Horňácké, moravské kapely, nebo Plocka a jeho festival Mezi proudy, tak tuší, o čem mluvím. Prostě z toho strašně trčí ta řemeslnost, tah na prachy a masy a media, popový zpěv, nuda. Když maně vzpomenu např. Fumase (Původní Bureš) a jeho strašlivou baladu Harfa, tak ten je kupodivu mnohem blíž lidovým pramenům než tito pánové. A ta jejich CD taky - spousta studiových hráčů, J. Veselý, Zelenka, Holas atd. Jenže je to jakési bezpohlavní, jak by se vyjádřil jeden kamrád, odpusťte mi, nemá to koule. Ty muzikanti jenom hrajou,  a to  u lidovek nestačí. Tečka. 
Verze 5 - samé přejaté věci, špatný zvuk kytar, spíš zábavovka.
Už jsme doma - slyšel jsem je asi po 10 letech (vzpomněli jsme s TB na koncerty pod Stalinem, v Bunkru atd. a zatlačili slzu), a teď to pro mě byl moc fajn zážitek. Jestli u nás existuje alternativní kapela, tak jsou to jistě UJD. Výborná velmi osobitá hudba, zvraty na obrtlíku, excitovaná až nervní, zajímavé texty. Určitě netrpí tím předvádějícím se intelektuálnem. Nebo se nesnaží tvářit, jako že sdělujou nejsvětější pravdy a kdo jim nerozumí je divnej, což jsem vypozoroval u hodně "alternativních" kapel (v Boskovicích či na Deltě se něco občas vyskytne z tohoto ranku...). PS pěkně nasvítil podium, hezký zážitek. Slavná kapela, a přesto se s nimi příjemně jednalo...
Divokej Bill - přijeli se zpožděním, a jsou divný. Měli svého zvukaře - před tím jsme je asi 5krát ozvučovali, asi se něco změnilo... Držkařili, kytarista nesmyslně požadoval jinou reprobednu, zdálo se mu, že to hraje málo, ale bručelo mu to dost, jeho náhlavní mikrofon je na houby, ale musel ho mit, i když ho potom zase sundal, jako už tolikrát. Mám z nich dojem, že z víceméně středoškolské kapely se stala moc rychle docela slavná kapela a že z toho zmagořili, neunesli to. A když tak maně poslechnu např. Pogues, tak Billové jsou docela srandovní. Se zvukařem se nebylo možné dohodnout, aby to tak nekulil, prostě kroutil knoflíkama a kroutil, až jsem v klidu odešel na podium, utáhnul to přímo na crossoveru a kompresoru, a ať si brďa kroutí s čím chce. S propůjčováním aparatury cizím osobám jsme definitivně skončili, je to náš majetek, naše zodpovědnost, takže ať si hoši trhnou. Poradní hlas samozřejmě přijímáme, připojit si mohou co potřebují, ale jenom s námi. Zvuk byl blbej, a my jsme se šli najíst. 
Oj,oj, pak ještě balit aparát, světla, domů jsem přijel v neděli v 9h, což znamenalo, že jsme s TB fungovali 50 hodin v tahu, přežili jsme, sláva, žena byla taky ráda.
Souhrně - dobrý festival, hodně muziky, dobře pořadatelsky zvládnuto, lze jen doporučit pro příští ro(c)k!
A ještě něco - děkuji Danu Čuhelovi, hodně nám pomohl jako zvukař, panu Blažkovi, že to všechno vydržel, Kateřině Ondrové, že nám tak obětavě pomáhala.  
TJ