Opilé banány nepsané švabachem
Ahojte, mám pro vás típek na knížku. Zcela nevědomky, zřejmě podvědomě ovlivněn nějakým titulkem v novinách, jsem si na nádraží koupil Šabachovu poslední knížku Opilé banány.
Co bych vám k tomu tak mohl říct. Když jsem dočetl, i zaplakal jsem, že nepokračuje dál. Je to velice pozitivní čtení, člověk se spoustu nasměje, ale není to soubor pitominek. Šabach kdejakou blbost umí podat tak nějak sympaticky, nehloupě, neurážlivě, i když si napříč celou knížkou dělá prdel z hluchoněmého člena party, která si tuším říká Opilé banány po jakémsi koktejlu. Příběhy vypráví maník bez tatíka, za to s pořádným alkáčským otčímem, kterej je výtvarník, což je přímá cesta do hlubin duše bohéma. Jeho tragikomickým výpadům je věnovaná slušná část příběhu. Nečekejte žádné hluboké myšlenky, u kterých si budete moci lámat hlavu, jak to vlastně básník myslel, ale několikrát vám nasadí brouka do kebulky o úplně normálních věcech. Jak jsem psal výše, je to jednoduché a vtipné četní, ale vůbec není hloupé a je za tím cítit šabachova přirozená inteligence a vyprávěčské schopnosti. Zaujalo mě, jak dokáže uprostřed věty odbočit někam úplně jinam, po několika stranách se vrátit! k původnímu tématu, aniž by čtenář ztratil v sledu příběhu orientaci. To také neumí každý. Někdy se příběh obrátí do docela melancholických poloh, je to poměrně náladové vyprávění, zrovna takové, že autora docela podezřívám, že mu v kebulce trochu strašilo to, že by jeho další knížku mohl někdo opět zfilmovat stejně jako v případě Hovno hoří a Šakalích let, ale nic to neubralo na kvalitce. Čtivo mě tak sebralo, že jsem si vzal tužku a zatrhával si textový perly, kterých je v knížce mnoho. Brzy jsem to ale vzdal, protože bych si knížku počmáral celou.  Před přečtením jsem neměl možnost si přečíst nějakou recenzi, což si připisuji k dobru. Přistoupil jsem k ní zcela s čistou hlavou a postoj k autorově tvorbě jsem si postavil na zelené louce. A jakej ten můj postoj je? Při nejbližším výletu na nádraží si koupím nějakou starší Šabachovku, už se moc těším. A pokud se na nádraží nedostanu, začnu s Opilýma banánamima znovu. To se mi naposled stalo jen s mojí spořitelní knížkou.
Tulda