BLUES.EX představili studiovou prvotinu 
Ve dvoře knihovny M.J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou před nedávnem pokřtila svoje první studiové cédéčko skupina Blues.ex. Jak jméno, které si pětice ze Žďáru nad Sázavou a Nového Města na Moravě pro sebe zvolila, napovídá, že posluchače nečeká jen záznam několika standardních bluesových
postupů.
Na ploše čtyřiceti minut vedle sebe stojí deset písní různých nálad, rytmů a aranží. Pod osmi tituly se podepsal kytarista a zpěvák Ondřej Pohl, ale svoje místo našli na nahrávce i další členové kapely. Flétnistka a zpěvačka Alena Landsmanová přinesla Soumrak, hudbu k Naději klavírista Filip
Mošner a velice povedený text písně Strejda čas bubeník Adam Kubíček. Po jednom textu přispěli kapele Zdeněk Adamec (Naděje) a Milan Pohl (Blues starýho pána). Nahrávku otvírá píseň Na kolejích, ve které, podobně jako ve čtvrtém songu Strejda čas, aranže pamatují na dechovou sekci, se kterou vypomohl jeden ze tří hostů Jiří Matějka, který v poslední době vystupuje se skupinami Marvin, JM Kvintet a Koflík. U druhé swingově houpavé Naděje, stejně jako v dalších písních, překvapuje teprve sedmnáctiletý Filip Mošner na klavír. Z klidu předchozí písně posluchače vytrhnou rytmicky náročné Tvoje sny, ve kterých si bubeník Kubíček vyšlápne proti rytmu zbytku party, další nejen rytmická překvapení následují. Špetka bluesové tradice Na nábřeží má
až "noční" náladu, připomínající Santanovu As the years go by. Další náladovka Soumrak je celá dílem Aleny Landsmanové. Energická PPKBP (Píseň, při které bolí prsty) dala pořádně zabrat hlavně baskytaristovi Petru Stejskalovi. Stejně jako dalším "rychlejším" skladbám by i zde slušel celkově ostřejší zvuk, zejména kytary.
Mezi skladbami těžko hledat nějaký hit, už proto, že se o vytvoření něčeho takového Blues.ex nesnaží, přesto se lze domnívat, že to nejlepší si nechali mladí muzikanti na závěr. Blues-rocková pecka Blues starýho pána je povedeným spojením energie jedné generace s nostalgií generace o desítky let starší. Otec kytaristy Milan Pohl položil na stůl text, ve kterém, vytrženo z kontextu, najdete několik až triviálních rýmů, jako celek však jde o velmi upřímnou, mírně podceňující se, nikoliv však "sebežerskou" zpověď "starýho pána". Na velké myšlenky si ostatně blues nikdy příliš nepotrpěl. Na foukací harmoniku zde hostuje Pražák Honza Průcha, kterého mohou znát milovníci country hudby z několika společných vystoupení s novoměstskou skupinou Králíci. Podle kytarových rifů snad "svižná funky balada" Vážky je další zajímavostí kompaktu. Poměrně dlouhá píseň je skoupá na text, ale širší aranže neunavují pozornost. Efektní, byť jen krátký, je vstup Evy Mošnerové, houslistky zmiňovaných! Králíků. Třešničkou na dortu je Pohlova instrumentální úprava moravské lidové písně Na rozchodnou. Rytmus skladby kolísá někde mezi zdánlivě nespojitelným čardášem a swingem, který podpořil Kubíček
použitím stylových metliček, charakter se mění podle jednotlivých sólových vstupů. Příčná flétna připomíná základní moravský motiv, Mošner prozrazuje svůj jazzový směr, Pohl akustickou kytarou mimo bluesovou improvizaci naznačí i několik španělských motivů.
Na obalu kompaktu jsou reprodukce kreseb Borise Kjulleněna, který skupinu načrtl při jedné z vernisáží, na kterých Blues.ex hrál. Muzikantům se kresby tak líbily, že je použili i na obal CD a na vizitku skupiny. Uvnitř bookletu je fotografie krajiny Ivo Holana, která poměrně věrně koresponduje s celkově klidnější atmosférou desky. 
Ve výběru nahrávacího studia však zřejmě kapela přebrala. Vodítkem pro méně movité skupiny bývá zpravidla cena. Blues.ex narazil zřejmě i na méně zkušeného zvukaře, popř. nevhodnou nahrávací technologii, což je slabé místo většiny domácích studií. Místy jsou jednotlivé nástroje až příliš
zřetelné, konkrétní, jakoby hrál každý v jiné místnosti, nepřekrývají se. Naopak basová kytara se "někam ztratila." Zvuku chybí více přirozené barvy, syrovost je pro blues charakteristická, tato nahrávka ovšem, z hlediska zvuku, není syrová ale suchá. Možná až příliš skromně je naloženo s
použitím echa. Nutno podotknout, že Blues.ex byl ve studiu pouhé čtyři dny.  I přes toto slabší místo vznikla nahrávka, která má atmosféru, za kterou si mohou autoři stát. Důležitější jsou jistě na nízký věk nadstandardní muzikantské výkony a nápady, kterých mají mladí muzikanti zatím mnoho. Mezi produkcí, která na Vysočině vzniká, jde, zejména na poli rockových skupin, zřejmě o jeden z mála výjimečných počinů, který má šanci i za hranicemi regionu.
Tulda