Sešli se..., program na ČT1, 23.4. 2001, 23h (motto: "Jazz je mrtev, ať žije jazz!") moderoval K. Prokeš, muzikanti: Peter Lipa a Young Band, The Gizd, Radium NTC
Joj, moje žena mě upozornila, že na tento pořad byla zajímavá upoutávka, a skutečně to stálo za to! Pramen čisté jazzové vody! Peter Lipa - jazzman, který brázdí jazzové vody české a slovenské již drahnou řadu let (Blues 5, Blues band Andršt - Lipa, Černý Peter, spoustu svých projektů), znamý nejen v našich malých poměrech, ale i evropsky uznávaný hudebník - zpěvák. Tentokrát s velmi mladou a nadupanou kapelou česko-slovenskou. Nešlo si nepovšimnout vedle virtuózní zpěvu Petera Lipy taky saxofonisty a flétnisty Michala Horáčka, sympatický člověk, vynikající instrumentalista, což koneckonců celá kapela. Ač diletant, mám jazz poslední dobou čím dál radši, asi stárnu, či co. Ten otevřený přístup k muzice, prolínání žánrů, různost je oslavována jako vklad a dobrodružství možné komunikace - improvizace láká, improvizace - mající svá pravidla. Jediným "selektujícím" prvkem je muzikantská a hráčská zručnost(což je prvkem nutným, nikoli však postačujícím!) a ochota posluchačů vnímat, slyšet a cítit. Pak se odehrávají zazraky ze slyšeného, zážitky nebývalé rezonance, je to prostě živé! Není příliš mnoho místa pro pozérství, nebo předvádění, je to radost z muziky. Jen se stačí zaposlouchat do rozhovoru s Peterem Lipou, o svých mladších i starších kolezích, pak slyšet něco z úst Michala Horáčka a je vám jasné, že jim to funguje, domluví se a respektují se jako muzikanti i jako kolegové. Lipa otevřeně přizná, že tady s touto mladou kapelou se skutečně musí snažit, aby nezůstal na vedlejší koleji, spíš, než že by vyčníval jako starší kolega, slavnější muzikant! A hlavně - nesnaží se o to. Písnička "Nikdy nesmíš ztratit dych", pokud se nepletu, slyšel jsme ji i s Blues Bandem, tak to je pochoutka. Z rozhovoru Prokeše s Lipou mě ještě velmi upoutalo, jakou váhu klade Lipa na text jazzové písničky. Muzika prý jde většinou sama, ale text - to že je 60-70 procent celé písničky. Je fakt, že pro něj velmi často píše M. Lasica, a to jsou pěkné, vtipné, hravé, vkusné texty. 
Kapela další, která se postavou M. Horáčka prolínala s bandem P. Lipy, se jmenuje The Gizd. Slovo Gizd je údajně z ostravského dialektu - znamená to výrostci, klacci, či tak nějak, The dodali pro matení nepřítele. Výborní muzikanti, se spoustou zkušeností i v jiných tělesech, přijemná a živá muzika.
Třetí kapelou v pořadí byly Radium NTC, kterou pozval dramaturg pořadu jako doklad šíře jazzu (možná i jako doklad toho, že mezi mlaďochy jazz neumírá, spíše ožívá?). Je to taneční záležitost, s prvky jazzu (nástrojově i aranžersky, zvukově), ale s velmi hutnou rytmikou, trošku industriální, scatovaný zpěv. Rytmy, které teď plní taneční kluby, popř. tovární haly tisíci fanoušků extatického tancování v totální izolaci. Není to zrovna můj šálek čaje, ale dobré to bezpochyby je. 
Na závěr ještě každá ze zmíněných formací zaimprovizovala na lidovú notečku, na motiv Tota hel´pa, moc pěkná koncovka.
A jen ještě takový malý odkaz do našeho regionu - Peter Lipa též dělá dramaturgii Poličských jazzových festivalů.
Ať žije jazz! 
TJ