Vlak života, Filmový klub Žďár nad Sázavou, Projekt 100
Tak si vzpomínám, že jsem tuhle viděl nějakej film. Jak se to, safra, jenom....aha, už vím, Vlak života se to jmenovalo. A o čem že to bylo? No, o vlaku přece! Ale to asi nestačí, že? Dobrá. Představte si židovskou vesnici někde ve Francii. Přibíhá místní blázen a nese špatné zprávy. Němci jsou blízko a Židům hrozí nebezpečí. Rabín i všichni starší pozorně naslouchají a velmi nahlas přemýšlejí, co dělat. Blázen má i řešení, falešný deportační vlak, který všechny pohodlně odveze až do Izraele. Ano, blázen je sice blázen, ale jistě má dar slyšet hlas shůry. Nebo že by bláznův šat jen ochraňoval svobodu člověka, který je ve skutečnosti neobyčejně inteligentní a prohnaný a proto tak zcela nezapadá do davu, byť by za ostatní třeba i dýchal? Kdoví. Rabi každopádně nemrhá časem, svolá vesničany a rozdělí úkoly. Následují scény typu „já ne, rabi, ať se za německého dozorce převlékne Moše, ten má menší obchod“ a nejrůznější komplikace, kdy se například rabiho posel nechá i přes varování zagitovat známým komunistou. Jde sice o život, ale pověstný humor nechybí. Nakonec se pracovitým a přese všechno neuvěřitelně soudržným lidem podaří naprostou trosku přetvořit ve zbrusu nový německý vlak i se všemi nacistickými symboly a sehnat i strojvůdce. Je to sice drážní úředník a vlak nikdy neřídil, ale vždycky to byl jeho sen a má příručku. Vlak má i vojenský dozor, uniformy se krejčímu vskutku povedly a velitel vlaku se chvílemi vžívá do své role, jako by ani nebyl Žid. A tak „vlak života“ jednoho večera v naprostém utajení se všemi obyvateli opouští vesnici. Cestu se mu snaží zkomplikovat nejprve partyzáni, kteří jsou naštěstí učinění břídilové, a později i Němci, kterým „vlak fantóm“ nějak nezapadá do jízdních řádů. Falešný velitel vlaku se však svým židovským ostrovtipem ze všeho úspěšně vylže. Argumenty o přísném utajení a ekonomičnosti vlaku, který veze „speciální Židy, zároveň Židy i komunisty, na které by jinak byly potřeba vlaky dva“ (bývalý rabiho pomocník po cestě stihl zblbnout levicovou ideologií polovinu spoluprchajících) jsou přijaty jako „výborná znalost židovské mentality“. 
Po dlouhé a nesnadné cestě nakonec vlak života šťastně dorazí do země nikoho, mezi dvě frontové linie, kde sice vybuchují zbloudilé šrapnely, ale voní to tam svobodou.
Na samý závěr máte možnost ještě jednou spatřit laskavý obličej blázna se šťastnýma očima a z jeho úst slyšet o osudech některých lidí, kteří se usadili tu v Izraeli, tu v Americe či jinde. Jen když potom kamera poodjede trochu dozadu a vidíte blázna přes ostnatý drát v pruhovaném mundůru, napadne vám, že vás možná nepálí oči jen od celodenního civění do počítače. Ta situace je totiž v čemsi až příliš podobná věcem, které se dají zažít dost běžně a přijdou stejně nečekaně... 
PM