Tulda - o inteligenci...
Něco musím říct.
Něco vám musím říct. Jedna moje známá nedávno udělala MUDr. Je fakt dobrá, tohle moc a moc obdivuju, byl to kus dřiny. Musí být chytrá, ale s tou normální inteligencí... Já nevím, posuďte sami.
Kdysi chodil takovej poblblej fórek. To jste někoho požádali, aby si dal jazyk na patro a řekl: "Jedeme na výlet". No zkuste si to! Zní to, jak když mluví postiženej. A tak té oběti, co si dala jazyk na patro nebo mezi zuby, a pravila, že jede na výlet, se potom řeklo "Hahaha, menťáky neberem." Hrozná prdel. 
Tak jsem přišel, v té době ještě k nedoktorce, studentce Božence a pravím jí: "Boží poslouchej. Dej si jazyk na patro a řekni jedeme na výlet." Vysokoškolačka Boženka s výrazem někoho takového, koho jsem chtěl, aby napodobila, naprosto bezelstně vykonala, co jsem od ní požadoval. "Jeheme ha výhet," zahučela s jazykem nahoře a s pootevřenou pusou, hledíce k nebesům. "Menťáky neberem, hehehehehé, " odpověděl jsem a hrozně jsem se bavil. Ale už když jsem se jakože kroutil v křeči smíchu, jak jsem to Boženku skvěle dostal a čekal útok jejích kostnatých rukou, všiml jsem si koutkem oka nesnadno popsatelného výrazu v její tváři. Těžce zaskočen a zklamán jsem se vzpřímil do polohy homo erectus, a vyslechl jsem si její udivenou odpověď: "A próč............?"

Pane jo. Tak ta mě setřela. Na celý čáře a bez násilí. Zkazila mi celý den. Od tý doby tenhle blbej fór už nepoužívám. Vůbec se divím, jak někdo takovou hovadinu mohl vůbec vymyslet. Používám ho maximálně když vím, že mám čest s někým podobně nízkým, jako jsem já. Prohra byla tak drtivá, že mě to donutilo k přemýšlení, proč se tak stalo.
Boženka má asi nadmíru vyvinuté sociální cítění, řek sem si. Ale možná je tak chytrá a inteligentní, že práh její inteligence je příliš vysoko nad mým stropem inteligence. Pokud ovšem něco takového, nějaké spodní a horní hranice inteligence, vůbec existují. A tak jí ta blbina nepřišla vůbec k smíchu a ani ji to nenaštvalo, prostě se jen tupě divila. Mám totiž pocit, že člověk je každej den jinak inteligentní. Někdy na sobě sleduju, že su vyloženě víc pitomej než včera. A jen zřídka kdy je to naopak, že by se mi zdálo, že jsem na tom líp než minulý den. Dokonce si ty světlejší dny i pamatuju! Tak málo jich je. Ten poslední byl 12. července 2001.
Jeli jsme hrát do Jindřichova Hradce na folkový festival. Osádka našeho vozu mě nabádala, abych řídil takovým či takovým směrem, ale já si jel po svém. A měl jsem stoprocentní úspěšnost ve všech směrech. Tedy až na ten hudební, o který šlo tehdy nejvíce. Vůbec, toho dne mi to fakt pálilo, sem tam mě někdo i pochválil... Ale už se nebudu vychloubat, všechny úspěchy toho památného dne si vlastně ani nepamatuju, těch genialit byl mrak. Možná taky protože zrovna dnes mám zmiňovaný útlum, kdy si opět připadám víc blbej než obvykle, takže si na ty všechny majstrštyky mého kulhavého intelektu nějak nemohu vzpomenout. Trvá to již od 13. července. Dokonce jsem na tom tak špatně, že jsem zapomněl, co jsem Vám to vlastně chtěl napsat.