Ozvučovali jsme... ETC... & Vl. Mišík, Hadry z těla, Polička 14. dubna 2001
Další z příjemných koncertů v Poličce. Etc... a Vl. Mišík je spíš už jev, než jenom kapela. Etc... výborně hráli, Mišík dobře zpívá, ale jaksi stejně mám dojem, že ten tah kapely ze 70.tých let je už pryč. Je to pořád dobrý, ale přeci jenom... Písničky jako Doteky, Šel jsme si sednout k řece - to je skutečně krásný zážitek. Ale pak byli k slyšení písničky jako Niemand (Kubeš), takové jaksi příliš rockerské, poezie se vytrácí. Tolik z mých kusých dojmů - jako posluchače, a teď ještě něco jako zvukař: 
Etc přijeli včas, nechali si vynosit aparaturu, v klidném tempu si postavili aparáty na podiu. Hráli ve složení: St. Kubeš - kytara, zpěv, P. Skála - kytara, zpěv, J. O. Nejezchleba - violoncello, mandolína, zpěv, J. Zelenka - bicí, J. Veselý - basa, Vl. Mišík - ak. kytara, zpěv.
Prostě co muzikant, to pojem. Nazvučoval Kubeš a to bylo docela legrační. Jednak příliš nerozumím těm kapelám, kteří se snaží udělat zvuk v prázdném sále, tváří se jako velcí pražští mágové, a projevují se na hranici slušného chování, nakonec odejdou se slovy, abychom na to radši nesahali. A pak čistě zvukařsky - zuřivě kroutit vším možným, aniž si cokoliv poslechnu, hlavní ekvalizer nastavovat někdy v průběhu nazvučování podle kytar, rutinní zdůrazňování frekvencí, aniž vím a snažím se dopídit jak hraje ten aparát a jak hraje ta místnost, to mě přijde fakt hloupý. Ale nějak se to dalo přežít. Hráčsky mě tam velmi zaujal P. Skála, jeho hra na kytaru je opravdu vynikající, hraje prsty (nikoli trsátkem) na Fender Stratocaster (aparát Fender - hlava a box), velmi dynamicky a invenčně, zvuk pouze nakreslený, trošku to připomíná zvuk a styl M. Knoppflera, je to prostě zážitek. Kubeš hraje na Gibson Les Paul (kombo RIVERA), je to takový tvrdý rockerský styl na překreslenou kytaru s minimem dynamiky. Postřeh zvukaře - zatímco Skála bez problému při svém kytarovém sóle vždy "vylezl", tak Kubeše bylo někdy potřeba "přiživovat" na mixpultu. Rytmika: Zelenka-Veselý, tak to je pojem. Jenže stejně se mi zdá, že ty písničky, kde byla výrazná melodická basa V. Kulhánka, tak to tady jaksi nezní. Nejezchleba - správný týpek, který zvukově obohacuje kapelu o cinkavé tóny mandolíny, popř. a výborně hrané violoncello v unisono partech. A taky je to docela dobrý bavič. Nakonec Vl. Mišík, pořád ještě krásně zpívá, je to příjemný člověk, který se rozloučí, poděkuje. A je tu konec, příjemný koncert.
Druhá kapela byly Hadry z těla. Hlavní tahoun kapely je R. Smolen, zajímavý a strhující případ, syrové písničky, takový keltsko - hospodský šraml, sál velice ochotně a nadšeně tancoval. Ještě druhý den jsem se probouzel, a v hlavě mi zněl refrén jedné písničky: "Děvětačtyřicet, děvětačtyřicet, to vymrzly mi včely, a nebyl žádný med...", zahráno s neuvěřitelným odpichem, nebo Heatcliff, krásná balada, nebo refrén pomalé Funebrácké: "Já chtěl jsem jenom říct, že až tu nebudu, nebudu!, tak tu bude jistě někdo jinej! "To je hezkej text, ne?? Je to kapela, která má svoje velmi osobité a strhující kouzlo, o tom se moc nedá psát, to se musí zažít! Doporučuji!
TJ